„To ti slouží ke cti!“
„A co je to ta ctě?“
Žádná ctě, ale čest.
V češtině většinou skloňujeme tak, že k prvnímu pádu přihodíme koncovku, ale nic z něj neubíráme.
Ale jen většinou.
Některá slova se v průběhu věků zjednodušila, až se tím znepřehlednila.
Ve 14. století by se ještě řeklo: To ti slouží ke čsti. (dívejte se prosím jen na tvar slova čest, zbytek by byl úplně jinak)
Ale zkuste si to říct dvacetkrát po sobě. Hotový jazykolam.
Tak se to zjednodušilo.
Dneska máme 1. a 4. pád čest, 7. ctí a zbylé cti.
⛳ Je mi ctí být vaším průvodcem po českém pravopise.
Jestli patříte k těm, kteří tak rádi volají po zjednodušování, vidíte, že to má i svá rizika.
O co snazší je teď výslovnost, o to obtížnější vidět souvislost slova s příbuznými slovy. Osekali jim ručičky, které se pletly, ale oni se teď nemají čím držet svých bratříčků. 🤝
U jakých dalších slov se podobné změny dějí? Třeba u slova křest/křtu. V příslušné jednohubce najdete také další příklady.
Slovo „čest“ dneska nepoužíváme až tak často (och, jak výmluvný to důkaz o stavu dnešní společnosti).
Ale možná vás překvapí, že je příbuzensky spjaté (odvozené od stejného základu) se spoustou jiných současných slov. Mě nejvíc překvapila příbuznost se slovem číst.
To mrkáte, co? i já jsem se divila, když jsem pro vás tyto #pravopisnejednohubky tvořila.
Očekávatelnější je vztah ke slovům: čestný, počestnost, ctnost, ctít, pocta, poctivý, úcta, nactiutrhání.
Právě jste ochutnali pravopisnou jednohubku. Zachutnala vám? Na blogu jich najdete už skoro 150. A ty nové vám ráda zašlu e-mailem. Přihlaste se k jejich odběru.
Alžběta