K čemu je dobrý větný rozbor?

 

Asi se shodneme, že se ve školách učí spousta věcí, které nám prakticky nikdy k ničemu nebudou. Jsou to věci, které jsou v praxi naprosto nepoužitelné, pro děti (a často i pro rodiče) velice abstraktní. Ani sami učitelé nedokážou říct, proč by to měl člověk umět, kromě toho, že je to v osnovách.

To je ovšem dost chabá motivace.

Žebříčku nepoužitelných vědomostí dlouhodobě kraluje větný rozbor, i když já osobně znám spoustu nepoužitelnějších informací i z jiných předmětů. Ještě žádné dveře mi neotevřelo to, že vím, jak velký mozek měl australopitekus. Nikdy jsem nepotřebovala vědět, jak se rozmnožují nezmaři. Dávám si sice dobrý pozor, abych si večer neodložila náušnice do lučavky královské, ale ve skutečnosti netuším, co to ta lučavka je.

Kdo nikdy nezatoužil stát se hvězdou matfyzácké pařby, ten nepochopí, jak moc bezva je umět odříkat pí na 99 desetinných míst. A tak…

Ale zpět k tomu větnému rozboru.

Češtinářská terminologie

Vlastně vám chci něco říct o celé té češtinářské terminologii, z níž jde hlava kolem.

Slovní druhy, větné členy, větný rozbor, druhy vět, vzory skloňování a časování…

Ve školách se to učí pod hlavičkou češtiny, ale ve skutečnosti jde o víc. Je to spíš obecná jazykověda, kterou v základu aplikujeme na to, co je nám známé, aby to bylo trochu představitelnější. Neučíme se to kvůli pavoukům, ale kvůli tomu, že když pochopíme obsah těchto pojmů na češtině, můžeme je dál používat třeba při učení cizích jazyků.

Učíme se rozlišovat slovní druhy, poznávat, co který z nich vyjadřuje a na základě jakých parametrů se může měnit.

A když se pak učíme angličtinu, tak nám stačí vědět, že funkci členu může zastávat přivlastňovací nebo ukazovací zájmeno. To je panečku zkratka, nebudeme se totiž zvlášť učit, že tam může být my, your, his, … this, those atd.

Kdo je kápo celé věty a kdo tam jen přicmrduje? Koho musí někdo držet za ručičku a koho můžeme bez milosti vykopnout?

Poznáváme větné členy, hledáme, kdo je kápo celé věty a kdo tam jen přicmrduje, koho musí někdo držet za ručičku a koho můžeme bez milosti vykopnout.

A když nám nevychází znaky v SMS, tak bez uzardění smažeme přívlastek a věta dál dává smysl, zatímco kdybychom ubrali poslední slovo, věta by ztratila smysl. Ne, fakt si nemyslím, že si při psaní SMS nakreslíte pavouka, ale tu znalost zkrátka aplikujete.

Včera jsem na farmářských trzích koupil kozí sýr.

Včera jsem na farmářských trzích koupil kozí sýr.
X Včera jsem na farmářských trzích koupil kozí sýr.

Jestli jste se v angličtině dostali dále než do druhé lekce, tak víte, že na prvním místě ve větě oznamovací stojí obvykle podmět, následuje přísudek a pak až je předmět.

Abyste pochopili základní pravidlo pro stavbu anglické věty, stačí vám vědět, co je podmět, přísudek a předmět. Nic víc nepotřebujete, chápete? Takhle jednoduché to je. Víte, co nervů to stálo češtinářku, aby připravila hladkou půdu pro učitelku angličtiny?

Víte, co nervů to stálo češtinářku, aby připravila hladkou půdu pro učitelku angličtiny?

Příslovečná určení či příslovečné věty mohou stát v angličtině na začátku věty, ale je třeba je oddělit čárkou. Nechci si představovat, jak bych to vysvětlovala někomu, kdo o příslovečných určeních nikdy neslyšel, neumí je poznat a neví, kam až mohou sahat. To bych mu jako vyjmenovávala všechny věty, které by mě napadly? To by asi nešlo, co?

A proč se musíme učit ty vzory na skloňování?

Protože až přijde slovo, které neznáme, nebo které má před koncovým íčkem obojetnou souhlásku, tak si tím vzorem pomůžeme, protože prohlášení: „My jsme tvrdý chlapy!“ je sice omračující, ale pravopisně vedle.

Ale učit se je vlastně nemusíte, jestli víte, kam kouknout, když se zaseknete. Nevíte? Zřejmě jste ještě nečetli mou upgradovanou pohádku o dědu Vševědovi a jazykových příručkách, tak to honem napravte.

A co ti pavouci rozboroví?

Ve větě jednoduché stejně jako v souvětí naznačují hierarchii jednotlivých prvků, pokaždé sice trochu jinak, ale vždy bychom z nich měli poznat vztahy mezi jednotlivými částmi výpovědi.

 

Jestli bezpečně poznáte, kde věta začíná a kde končí, tak vám asi připadají zbyteční. Pokud to neumíte, mají své opodstatnění. Při korekturách i při běžném čtení textů na blozích (a, přiznejme si to, někdy i při psaní vlastního textu) se setkávám s tím, že vedlejší věta je sice na začátku od věty hlavní oddělena čárkou, ale na konci už čárka není. Někdy tam prostě jen tak vedle sebe vegetují dvě slovesa, jindy je tam třeba spojka a, která ovšem spojuje hlavní věty a vložená věta vedlejší není ukončená. Kdybyste si to namalovali, tak se vám to nestane!

 

Co tím jako sleduju?

Proč vám to jako všechno říkám? Chci, abyste se nad sebou vážně zamysleli, abyste si večer před spaním sem tam nějaký rozbor udělali, zabere to pár minut, pěkně se u toho zrelaxujete, budete v češtině uvědomělejší a přestanou tát ledovce. Tak to asi ne, no.

Ale pokud máte doma zpruzené školáky nebo se ještě dnes sžíráte tím, že vám češtinářka zbytečně kazila život, tak třeba tento článek vnese špetku pochopení do celé této celkem složité, ale v jádru užitečné oblasti. Vaše děti si asi rozbory neoblíbí, ale mám tu zkušenost, že pochopené zlo je přijatelnější než nepochopené.

K tomuto článku mě inspirovaly opakované narážky na nesmyslnost větných rozborů v textech jedné mně milé domaučitelky.

Jsem expertka na jazykovou správnost psaných textů. Dělím se o své zkušenosti a pomáhám svým klientům vytvářet texty, na které mohou být pyšní.
Více informací o mně najdete zde.

8 thoughts on “K čemu je dobrý větný rozbor?

  1. Dobrý den, pěkný článek.
    Osobně si upřímně myslím, že kdyby se rozbor nedělal (pavouci atd.), ale řešila se jen shoda kvůli pravopisu, tak by se nestalo vůbec nic. Vůbec.
    Jsem učitelka čj, s praxí i vystudovaná. A češtinu mám hodně ráda. Ale myslím, že už by se dala po těch desetiletích uchopit jinak.
    Hezký den, Marcela

    1. Děkuji za názor. Možná máte pravdu, některé věci se berou ve školách zbytečně do hloubky a přestává to být pro dobro věci. Ale obávám se, že ani já, ani Vy to tady na tomto místě nezměníme.
      Hezký den i Vám
      Alžběta

  2. Taky bych se chtěla k tomuto vyjádřit. Češtinu jsem milovala, zrovna tak jako matematiku i fyziku. Žádné trauma z gymplu z toho nemám, spíš mě skoro uráží, když kromě “smajlíku” dostávám samé sms výhradně s hrubkami. Mít základní přehled, jak ta naše krásná čeština vlastně funguje, jak se věty tvoří a proč…často by to lidem usnadnilo psaní třena i/y na konci sloves atd.
    A to jsem také zastáncem domácího vzdělávání.
    Že si chlap umí opravit auto, přičemž nedokáže napsat větu bez hrubky, to mi přijde už vážně postavené na hlavu.

    1. Děkuji za zajímavý úhel pohledu. Nevím, jestli větný rozbor dokáže někoho naučit psaní bez hrubek, vnímám ho spíš jako metodu odhalující stavbu jazyka. Ale nízká jazyková kultura běžných denních projevů mě také bolí. Právě kvůli tomu jsem založila tento blog. Pravopis by neměl být vnímán jako cíl, je to spíš prostředek, s jehož pomocí vytváříme oku ladící a srozumitelné projevy.
      Hezký den

      Alžběta

  3. Tak na tohle jsem přišla už na gymplu v hodině angličtiny (to jsem byla bystrá, co? :-D).
    A víš proč? Protože naše úděsná angličtinářka zásadně říkala podstatné jméno (místo podmět) a sloveso (místo přísudek). A ostatní větné členy opravdu uváděla pomocí příkladů :-S
    Byli jsme z ní zoufalí! 😀

    1. U učitelky to obzvlášť zabolí, to věřím. A když je student zoufalý z toho, jak málo učitel ví, je někde něco špatně.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *