Cizí slovo, do kterého byste to neřekli.
Možná to normální lidi nedělají, ale mě baví u slov sledovat, s čím kolem sebe asi souvisí, jestli mají podobné kamarády v cizích jazycích a tak.
Víte třeba, odkud se vzal bonbon?
⭐ Napadlo by vás, že pochází z francouzštiny?
Že „bon“ znamená francouzsky „dobrý“, ví asi každý. Pozdrav „bonjour“ je dostatečně profláknutý i mezi nefrancouzštináři.
(Romanistka ve mně hlásí , že i když máme okénko českého pravopisu, mělo by tu zaznít, že bonjour se vyslovuje [bɔ̃ʒuʀ], N je v něm jen nosové a D se nevyslovuje vůbec.)
My romanisté jen protočíme panenky, protože do něj žádné D nepatří. Ale to si nechme na jindy.)
A když je něco fakt dobré, co udělá francouzské dítě? Zopakuje pochvalu dvakrát: dobrý, dobrý – bon, bon.
A bonbon je na světě.
⛳ Na narozeniny jsem vždy nosila do školy pytlík bonbonů.
⛳ Uplácí své děti bonbony a pak se diví.
Nemůže být „bombón“?
⭐ Po tomto vysvětlení snad rovnou odpadá otázka, jestli by to nemohl být bombon. Nemohl, kde by se tam to M vzalo.
⭐ Ale pokud ho tak vyslovujete, ničemu se nedivte.
Skupina –nb-, –np– se na –mb– a –mp– mění celkem běžně. A to nejen v češtině.
Často to vidíme na původně latinské předponě in– (ve významu buď do-, nebo ne-), která se mění na im-, když po ní přijde M, P nebo B: import, impertinentní…
Používáte správně další slovíčka, která si čeština vypůjčila z francouzštiny? Mrkněte pro jistotu na foyer, cordon blue nebo protežovat.
Právě jste ochutnali pravopisnou jednohubku. Zachutnala vám? Na blogu jich najdete už skoro 150. A ty nové vám ráda zašlu e-mailem. Přihlaste se k jejich odběru.
Alžběta