„Nakonec jsme to museli nechat až na konec.“
Kdy mezeru vložit a kdy psát dohromady?
Nerada to říkám, ale psaní spřežek je v češtině docela divočina.
Nebo přesněji proces. Psala jsem o něm třeba u jednohubky na téma naživo / na živo.
Každá spřežka začínala jako nezávislé spojení dvou slov.
Některé se pak tak zžily, že srostly.
Jiné si dosud udržují autonomii.
Slovo nakonec patří k těm srostlým.
Ale vedle něj stále máme i spojení na konec.
Kdo čte jednohubky pravidelně, už asi tuší, jak si pomoct, aby tyto možnosti od sebe odlišil. Jasně, je to stejné jako u dokonce.
⭐ Vložte mezi na a konec něco dalšího, ideálně přídavné jméno (na úplný konec).
Když to zafunguje, pište je odděleně. Když ne, patří k sobě.
⭐ Že mezeru nepotřebujete, poznáte také podle toho, že nakonec má funkci částice.
Ha! A to zjistím jak?
Zkuste ho nahradit slovem konečně nebo koneckonců.
Slovníky mluví o tom, že nakonec přidává do výpovědi příchuť obavy, pochybnosti, překvapení, někdy také stupňování.
⛳ Dezert budeme servírovat až na konec.
⛳ To je nakonec to nejlepší řešení.
Právě jste ochutnali pravopisnou jednohubku. Zachutnala vám? Na blogu jich najdete přes stovku. A ty nové vám ráda zašlu e-mailem. Přihlaste se k jejich odběru.
Alžběta