Chcete důkaz, že je čeština logická?
Hledejte jinde. 😁
Kdo, co? – Chřest. Bez koho, čeho? – Bez chřestu.
Kdo, co? – Křest. Bez koho, čeho? – Bez křtu.
Ptáte se, proč se křest skloňuje tak podivně?
Ve staré češtině zněl druhý pád křstu – chybí tam éčko, ale jinak vše na svém místě.
Výslovnostně to ale bylo náročné, proto se esko v průběhu času ztratilo. A zůstalo „křtu“.
Křtu knihy Pravopisné jednohubky se zúčastní…
Hm, ještě nevím. Zatím nevznikla ani kniha, tak je předčasné plánovat křest.
Slovo se odvozuje od Christus/Kristus, kde díky zachování samohlásky -i- není s výslovností potíž.
Současná čeština má ale 1., 4. pád křest, 2., 3., 6. pád křtu, 7. pád křtem. Ani v množném čísle –s– nikde není.
Esko zmizelo i ze slova křtiny a křtít.
V češtině se to tak občas stává.
Krásně na tom vidíte, že zjednodušovat češtinu je možné, ale něco to stojí. Dokud jazyk existoval převážně jen v mluvené podobě, docházelo ke změnám celkem hladce. S trochou nadsázky se tak dá říct, že naše současná vzdělanost (nebo aspoň gramotnost) brání svobodnému vývoji jazyka.
Je to dobře, nebo špatně? Sama nevím.
Jestli chcete další nevyjasněná zmizení, všimněte si dvojice čest/cti, že tkadlec používá tkalcovský, nikoli tkadlcovský stav, sedlák obývá selský dvůr atd.
Zkuste přijít na další příklady, kde v ryze českých slovech „nevysvětlitelně“ zmizely nějaké hlásky.
Alžběta
Právě jste ochutnali pravopisnou jednohubku. Zachutnala vám? Na blogu jich najdete už skoro 150. A ty nové vám ráda zašlu e-mailem. Přihlaste se k jejich odběru.