Sběrači odpadků všech zemí, spojte se!

Třídím odpad.

Fakt důsledně. Vyrůstala jsem v tom odmala. Pamatuju si ten den, kdy za naším domem instalovali první kontejnery na papír a plasty. Ten modrý měl velikost větší domácí popelnice (myslím, že je to 240 l), ten na plasty velikostně odpovídal naší současné černé popelnici na směsný odpad.

Z dnešního pohledu žádná sláva, ale začínaly devadesátky a byl to pokrok. Od té doby se u nás třídily různé druhy odpadu a já to brala jako normální.

Jsou chvíle, kdy klidně nahážu do směsného odpadu všechno a stejně se cítím jako vítěz.

I dnes jsem občas schopná donést recyklovatelné odpadky domů, než bych je cestou odhodila do obyčejného koše.

A přesto jsou chvíle, kdy bez uzardění hážu plasty společně s plechovkami, papírovými kapesníčky a dalším neidentifikovatelným bincem do směsné popelnice. A navíc do cizí!

Jsou chvíle, kdy velebím ostrakizované jednorázové igeliťáky, protože mi pomáhají dělat svět krásnějším.

Co to mele?

No fakt.

Už jsem se na to nemohla dívat, tak jsem se začala intenzivně věnovat sběru pouličních a lesních (a taky všech ostatních nepatřičných) odpadků. To si třeba jdu s dcerkou ze školky, procházíme kolem stanoviště barevných kontejnerů a mně se udělá těžko u srdce z toho, jak to kolem něj vypadá.

Kdybych byla správná instalady, tak vám to zdokumentuju, ale vy víte, že na to moc nejsem. Já si vám ten život klidně žiju a na nějaké focení kašlu.

Sáhla jsem dcerce do batůžku, kam jsem nedávno strategicky umístila pár igelitových pytlíků, a společnými silami jsme naplnily tři pytlíky a místo vyčistily.

Mám velkou radost z toho, jak automaticky se děti se mnou pustily do sbírání. S obřím zápalem se vrhají na odpadky a pyšně mi odevzdávají své úlovky. S nimi věřím, že má tahle planeta ještě šanci. Sbírají a sbírají, dokud nejsou všechny pytle plné, nebo místo vyčištěné.

A v této chvíli fakt nekoukám na to, že hážu do obyčejné popelnice potenciálně tříditelný odpad, protože se odmítám v těch potrhaných, mokrých, špinavých a fuj věcech hrabat víc, než je nutné. Prázdnou, „čistou“ PETku do plastů klidně hodím, ale v mrňavostech se nepitvám, oni by je stejně na třídicí lince vyřadili.

Čertíku, kde jsi?

Když jsem šla nedávno po práci do lesa vyčistit si hlavu, dopadla jsem podobně. Přímo v místě, kde začíná lesní cesta, stojí sběrný dvůr. Bohužel má asi příliš krátkou otevírací dobu, jinak si nedokážu vysvětlit, proč se někdo kolem něj táhne s těžkou plechovou skříní od kotle, aby ji donesl 300 metrů do lesa k potůčku. A šlo tamtudy takových víc. 🙁

Neměla jsem na výběr, prostě jsem to musela vynést zpátky ven z lesa. Šla jsem víckrát, ale stejně jsem všechno nepobrala.

Vzpomněla jsem si u toho na pohádku Jardův zázračný úklid, která patří k mým nejoblíbenějším z pohádek pohádkáře Jardy, se kterým spolupracuju na úpravách textů. Škoda že se mnou nebyl čertík Jarda, mohli jsme mít v lese opravdu čisto.

Hlavu jsem si v lese moc nevyčistila, bylo mi z toho fakt smutno, ale aspoň jsem lesu trochu ulevila. Bez uzardění jsem to házela do sběrných nádob přes plot, to jsem zvědavá, jestli dostanu pokutu za ukládání odpadu mimo provozní dobu.

Uklízečka s titulem

Je to paradox, mám dvě vysoké školy a v práci i ve volném čase jsem za uklízečku.

Přes den sedím u počítače a čistím vaše texty od zbytečných trojteček, netrefených íček, zapadlých překlepů, plevelných přivlastňovacích zájmen. A naopak do nich dosypávám čárky, měním velké na malé a malé na velké a sjednocuju nejednotné tvary. Je to moje práce i záliba, mám radost z každého textu, který při čtení hladí po očích.

A stejnou radost mám, když vidím, jak během pěti minut dokážu proměnit zátiší s počínající skládkou v pěkné místo, kterému dominují sedmikrásky (a nebo kopřivy, dobře).

Ten pocit prostě miluju. Jenže sama jsem na to krátká, můžu vyčistit část Zlína, ale celý svět neoběhnu. A proto vás prosím: pojďte se mnou sbírat odpadky ve svém bezprostředním okolí. Děláme to pro sebe. Že vy jste je tam nehodili? Hmm, já taky ne, ale chodím kolem nich. Vlastně už ne, už jsem je sebrala, a ta cesta je teď mnohem hezčí.

Jak to bude za týden vypadat ve vaší ulici? Pod facebookový příspěvek mi do komentářů přidejte fotky zázračných proměn, které jste udělali se svým okolím.

Nejaktivnější sběrač ode mě každý týden dostane… třeba pochvalu.

Díky, že mi pomáháte dělat ze světa hezčí místo.

Bětka

4 thoughts on “Sběrači odpadků všech zemí, spojte se!

    1. Děkuji, to je od Tebe milé. Je to taková lavina, málokterý z “mých” skvělých nápadů je skutečně můj. Měsíční dovolenou jsem odkoukala od Krkavčí matky, úklid ve veřejném prostoru třeba od Naruby.life. I když se jím zabývá mnohem víc organizací a jednotlivců. Ale zahazovači jsou zatím v převaze. 🙁
      Díky, že se přidáváš na naši stranu.

      Bětka

  1. Taky jsem kdysi nechápala, proč místa kolem sběrných dvorů vypadají jako by jim nějaké odpadky odtamtud utekly. Jenže když jsme bydleli v Praze a chtěli se nadměrných odpadků zbavit, poslali nás do háje, že v té městské části nemáme trvalé bydliště. To samé krátce po přestěhování do nového města.
    Ne že bychom to hodili do lesa, ale složitě jsme sháněli někoho, na jehož občanku by to prošlo.
    Každopádně čištění lesů jsme s holkama dělaly už na gymplu – nedalo se na to koukat. Teď naštěstí bydlím v relativně čisté části republiky 😉

    1. Jako kdyby utekly, to je přesné. S ukládáním odpadu jsme si taky užili, to si pamatuju. Ale chápu, že nad tím musí udržovat nějakou kontrolu, protože zpracování odpadů taky něco stojí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *