Proč by se mělo ve mlýně mlít, a ne mlýt?
Copak to nejsou příbuzná slova?
⭐ Musím vás zklamat. Věcná souvislost není zárukou jazykové příbuznosti.
⭐ I když jsou si slova mlýn a mlít blízká po hláskové i významové stránce, nejedná se o příbuzná slova. Proto mají různý pravopis.
⛳ Ve mlýně straší.
⛳ Můžeš mi prosím namlít ořechy do vanilkových rohlíčků?
A proč to tak je?
Tady se rozloučím s méně náruživými jazykovědci. Do další části zvu jen skutečné zvídavce.
Slovo mlýn (a slova z něj odvozená: mlynář, mlýnice) pochází ze staroněmeckého mulīn (dnes Mühle). Tvrdé y je v něm analogicky s německou výslovností.
Sloveso mlít (a slova z něj odvozená: mletí, mlecí, mleč) je naopak domácí a původně v něm žádné i nebylo.
Prošlo složitým vývojem.
- Z praslovanského „*melti“ se přesmykem stalo „mleti“,
- po zdloužení slabiky vzniklo „mléti“,
- a když se é zúžilo na í, vzniklo „mlíti“.
Změna od mlíti k mlít je poměrně novodobá, obě podoby ale ještě považujeme za správné.
To, že jsou si slova podobná, prostě neznamená, že jsou přímo příbuzná, a naopak.
Napadají vás další dvojice slov, které se navzdory významové nebo hláskové podobnosti liší pravopisem?
Alžběta
P. S. Pro nejzvědavější: Díky Martě Šimečkové z ÚJČ jsem se dozvěděla, že je to ještě trochu jinak. „Tato dvě slova ve skutečnosti etymologicky příbuzná jsou. Východiskem obou je indoevropský kořen *mel- (s významem rozdrobovat, rozbíjet, mlít). Z tohoto základu pak vzešlo praslovanské sloveso *melti, stejně tak odtud čerpá staroněmecké podstatné jméno mulīn.
Takže společný indoevropský kořen rozdílným způsobem zpracovaly dvě jazykové větve. V současné češtině vnímáme každé slovo jako pocházející odjinud.
Právě jste ochutnali pravopisnou jednohubku. Zachutnala vám? Na blogu jich najdete přes stovku. A ty nové vám ráda zašlu e-mailem. Přihlaste se k jejich odběru.