Proč automatická kontrola pravopisu nenahradí korektorku
U vstupních dveří před podnikem, kde probíhá VIP večírek, stojí dva muži v obleku.
Vítají příchozí, přijímají pozvánky, podle jmen kontrolují, zda jsou na seznamu pozvaných hostů. Při tom krátkým pohledem ověřují, jestli jsou hosté přiměřeně oblečení. Dámy jsou ve večerních róbách, pánové v oblecích, někteří mají i fraky.
Pokud je vše v pořádku, zdvořilým pokynutím je uvaděči vpouští dovnitř a přejí příjemnou zábavu.
Většina hostů na večírek patří, ale najdou se samozřejmě i jedinci, kteří se na akci chtějí dostat neoprávněně. Vymlouvají se na zapomenuté pozvánky, vyprávějí, že to mají domluvené se šéfem, atd.
Sem tam kolem dveří projde toulavý pes, kterého přivábila vůně rautu nachystaného uvnitř. I toho se uvaděči snadno a nekompromisně, leč se vší elegancí, zbaví. Díky své hbitosti a ostražitosti nenápadně zlikvidují i pochybná individua, o jejichž nezvanosti nelze pochybovat.
Stejné místo, stejná akce
Ale u vstupu místo dvou gentlemanů stojí automat vysílající elektrické výboje ve výšce kotníků.
Toulaví psi dostanou ránu a jdou pryč, ti neodbytní to zkusí ještě jednou, ale pak odchází hledat své štěstí jinam.
Dámy v dlouhých róbách na vysokých podpatcích se přidržují partnerů a opatrně překračují nebezpečnou past. Většině z nich se to podaří, některé zaúpí bolestí, když nohu spustí příliš brzy. Primátorova manželka po této konfrontaci odchází.
Problémy s překonáním vstupní překážky ovšem nemají slečny v krátkých sukních doprovázené mladými muži v džínách, a proto s vítězoslavným úsměvem vchází dovnitř. Automatizovanou past překonala i jedna doga, protože dělá větší kroky než malí podvraťáci. A také pár koní.
V sále je rázem plno, ale na první pohled takhle v jemném přítmí lze říct, že jsou tu samí fajn lidé. Tak proč si přidělávat práci a náklady a shánět uvaděče?
Možná si říkáte, kam tím mířím.
Automat posílající výboje, které zabrání vstupu drobné zvěře, je jako kontrola pravopisu v textovém editoru. Seriózní osoba u vstupu, která dbá na to, aby se dovnitř nedostaly nepovolané osoby, nebo dokonce divá zvěř, je korektor.
Tak to vás teď asi napadlo, že ta snobárna z prvního příběhu, to teda fakt není nic pro vás. Nepotrpíte si na naškrobené límečky ani vznosné metafory v textu. Ale o to vůbec nejde, i přesto pro vás může být korektor přínosný. Pokyny, koho vpustit a koho vykázat, mu totiž udílíte vy.
Pokyny, koho vpustit a koho vykázat, totiž udílíte vy.
Může to vypadat i takhle: velká svatba, rodiče, prarodiče, hromada přátel, někteří s dětmi, jiní přifrčeli v kožených bundách na motorce. Proč taky ne, ženich sice po nedávném povýšení na manažerský post musel ostříhat vlasy a obměnit šatník, ale přece kvůli tomu neodvrhne své dlouhovlasé kamarády v kožených overalech.
Nevěstina sestra má tři malé děti, tak ji kvůli tomu přece nevyloučíme. A babička se bez bišonka nehne z domu, i přesto je vítána. Korektor klidně pustí dovnitř i lamu, pokud shora dostane takový pokyn.
Chci tím říct, že korektor není šílenec, který se štítí všeho, co není zaneseno ve slovnících a gramatikách. Nechce každý text stůj co stůj přetvořit v humanistickou ódu nebo aspoň obrozenecký traktát. Dobrý korektor respektuje, někdy dokonce i brání, autorský styl, který staví nad ustrnulá jazyková pravidla.