Velká písmena v češtině: Černohorské útrapy

20. 3. 2020 | Velká písmena

Velká písmena v zeměpisných názvech

Může se to stát i vám.

Všední den odpoledne, kuchyň, maminka chystá večeři, u stolu dítě píše domácí úkoly.

Náhle ticho prořízne otázka: „Mami, jak se píše černá hora?“

„Č-E-R-N-Á H-O-R-A,“ hláskujete překvapeně, protože jste čekali těžší otázku.

„Ale ne, já myslím velký písmena.“

Ha! Tak přeci jen.  ?

Velká písmena jsou zapeklitá

Velká písmena patří vedle čárek suverénně k tomu nejzapeklitějšímu, co v češtině máme. Pravidla jejich používání jsou složitá, v některých případech nejasná. Pro jistotu úplně jiná než například v angličtině, a navíc se mění častěji než v jiných oblastech, takže to, co jsme se učili my, už pro naše děti někdy neplatí. Nemluvě o tom, že musíte vědět, o čem je řeč.

Poslední reforma velkých písmen proběhla v roce 1993, takže pokud jsou vaše znalosti mladšího data, můžete zatím děti svými vědomostmi oslňovat, ale pozor, na cestě jsou další změny. Až vstoupí v platnost, budu vás určitě informovat.

Dobrá zpráva je, že by příští reforma měla psaní velkých písmen zjednodušit, špatná zpráva je, že to, co jste se naučili ve škole, vám bude asi k ničemu.

Ale zpátky k černé hoře

(a taky k Černé hoře a Černé Hoře, protože o ty nám jde především).

I když se člověk někdy nevyhne pocitu, že je otrokem pravopisných pouček, někdy je tomu právě naopak: pravopis závisí na tom, co chcete říct. Je to i tento případ.

Otázka není, jak se to píše, ale co chcete říct.

1) černá hora – bez velkých písmen

Černou horu můžete psát s oběma malými písmeny, pokud tím máte na mysli jen nějaký tmavý kopec. Mimochodem všechny černé hory, i ty, které se dnes píšou s velkým Č, takhle začínaly. V krajině stála hora, byla černá, jméno neměla. Nemějte našim předkům za zlé, že nevymysleli nic sofistikovanějšího než Černá hora.

V krajině stála hora, byla černá, jméno neměla. Nemějte našim předkům za zlé, že nevymysleli nic sofistikovanějšího než Černá hora.

2) Černá hora – velké Č, malé h

Napíšeme-li Černá hora (velké Č, malé h), je to hlavně označení pro horu.
V Česku jich je hned několik: jako první si vzpomínám na Černou horu v Krkonoších nad Janskými Lázněmi (nachází se tu také stejnojmenný vysílač uváděný shodně s velkým Č a malým h), horu tohoto názvu najdete ale také v Jizerských horách (u ní je přírodní rezervace téhož jména) a na Šumavě. Všechny tyto vrcholy měří přes 1000 m n. m., kromě nich máme v Česku ještě nejméně pět menších hor s tímto jménem.

Vyplývá z toho, že…

Stejným způsobem píšeme běžně dvouslovné názvy hor, pohoří, nížin: Lysá hora, Jizerské hory, Polabská nížina, Moravský kras; ale také názvy oblastí a území: Dálný východ (ale karibská oblast, nejde o vlastní název).

Pokud je podstatné jméno na druhém místě samo o sobě názvem, píšeme velká obě písmena: Divoká Orlice, Teplá Vltava, Hrubý Jeseník, Jižní Afrika, Zadní Indie (ale východní Čechy, protože to není vlastní název).

A pak tu máme Černé Hory se dvěma velkými písmeny.

3) Černá Hora – obě písmena velká

Takto píšeme sídla, v naší zemi se Černá Hora opakuje čtyřikrát: je to městys v okrese Blansko a část obce Dymokury, Bělá nad Radbuzou a Janské lázně. Ano, nezdá se vám to, Černá Hora je část obce v městě pod Černou horou.

Co si z toho můžete odnést pro život?

V bezpředložkových názvech měst a obcí píšeme vždy velká všechna počáteční písmena: Hradec Králové, Havlíčkův Brod, Velké Meziříčí, Hrochův Týnec, Josefův Důl, Lázně Bohdaneč (ale lázně Luhačovice, zde slovo lázně není součástí názvu města, Lázně Luhačovice je už název největší lázeňské společnosti v tomto městě).

Pokud název města obsahuje předložku, píše se (první slovo s velkým počátečním písmenem, dále ) předložka s malým písmenem, po ní následující slovo vždy s velkým a dále záleží na tom, jestli jsou další slova vlastní či obecná jména: Žďár nad Sázavou, Bystřice pod Hostýnem, Kostelec u Heřmanova Městce, Albrechtice v Jizerských horách.

Slova jako město, obec, městys, hlavní město píšeme s malým písmenem (město Zlín, obec Kacanovy, městys Černá Hora), kromě několika výjimek, kdy jsou přímo součástí názvu daného sídla: Město Albrechtice, Město Touškov.

Ještě nekončíme

  • V souvislosti s městysem Černá Hora vás asi napadne ještě Pivovar Černá Hora a pivo Černá Hora. Velká písmena zde píšeme proto, že se jmenují podle obce, stejně jako napíšeme např. Pivovar Jihlava.
  • A v městysu stojí také zámek, jak jinak než Černá Hora. Ten naopak městysu předcházel, ale přesto se dá říct, že se pravopis řídí názvem obce.
  • Východočeši znají také Radio Černá Hora, které patří k nejposlouchanějším rádiím v Královéhradeckém kraji. Ráda bych vám vysvětlila, proč je v jeho názvu velké H, ale obávám se, že to s pravopisem nesouvisí.

Při psaní názvů firem a soukromých společností (zvláště ve smlouvách a úředních dokumentech) se doporučuje uvádět názvy firem tak, jak jsou zapsány v obchodním rejstříku, i když to odporuje pravidlům pravopisu.

Montenegro

A nakonec si nechávám stát bývalé Jugoslávie, který se rovněž nazývá Černá Hora (Montenegro). Možná si pamatujete, že dvojslovné názvy států píšeme obvykle jen s prvním velkým písmenem, například Česká republika (případně Republika česká apod.), Ruská federace, Dánské království. Ale přesto: Montenegro je Černá Hora. Internetová jazyková příručka uvádí, že velké H píšeme proto, abychom stát významově odlišili od hor.

Tak a je to!

A co přídavná jména?

Vlastně ne, ještě jedna důležitá věc: uděláte-li z názvu kterékoli černé hory / Černé hory / Černé Hory přídavné jméno, mělo by znít černohorský a bude mít na začátku malé č. Tím velkým v názvu článku se nenechte zmást, to je první slovo v názvu.

A jen tak pro jistotu, černohorský píšeme dohromady, bez pomlčky (respektive spojovníku, ať jsem přesná).

Jestli máte hodně času a trpělivé dítě, můžete mu to převyprávět celé. Ale ve většině případů doporučuju jen krátce zjistit, o jakou Č/černou H/horu jde, a nastínit, že na tom záleží.

Která Č/černá H/hora je vaše nejoblíbenější?

Chcete si průběžně a nenásilně zlepšovat češtinu? Ochutnejte mé pravopisné jednohubky a staňte se pravidelným pravopisným labužníkem.

Alžběta